Pohádka - O malém citrónku
Byl jednou jeden malý citrónek. Ležel v obchodě na poličce. Ležel a ležel, a čekal, až si ho někdo koupí. Jednoho dne ho uchopila jedna mladá paní, a položila ho do nákupního košíku. ,,Hurá," řekl si malý citrónek. ,,Konečně budu tam, kde jsem chtěl být celý život!" Byl opravdu moc šťastný. Tak moc, že si dokonce začal zpívat:
,, Já jsem malý citrónek,
chutný jako bonbónek.
V košíku sice jsem teď sám,
však doma s ovocem si popovídám."
Až dospíval, odpočíval v nákupním košíku a přemýšlel o tom, jaké pozná báječné přátele. Hned, jak došli do bytu, paní ho položila k ostatním ovocím na mísu. Jak byl citrónek šťastný že je doma, dal všem velkou pusu a řekl:
Ahoj! ,,Já jsem malý citrónek,
chutný jako bonbónek.
V košíku sice byl jsem sám,
však teď s vámi si povídám."
,,Mňam, bonbónek," zakřičela mandarinka, a hned si šla citrónka líznout. ,,Fuj, ty jsi ale kyselí," řekla mandarinka. Přišlo k němu také jablíčko a řeklo: ,,Opravdu je moc kyselí, brrrrr!" Všichni si šli citrónka líznout, a samozřejme, že nikomu to nechutnalo. Malého citrónka pořád všichni odstrkovali a nechtěli se s ním bavit. Citrónka to moc ranilo až spustil:
,,Já jsem malý citrónek,
vyjdu si na balkónek.
Jsem tu hodně dlouho sám,
s nikým si nepovídám."
Takhle to bylo pořád, ale jednou citrónek uslyšel, že ho někdo volá. Byla to ta paní, co ho kopila v obchodě. Znělo to asi takhle:
,,Citrónku, kdepak jsi? Moc tě teď potřebuji! V tuhle chvíli jsi pro mě asi nejužitečnější ovoce. Udělala jsem moc sladký čaj a potřebuji si ho ocitrónovat." Jak to ostatní slyšeli, hned se mu šli omluvit a skamarádili se sním. Zjistili také, že má velký talent na skládání básniček a tak pro ně zrovna jednu složil:
,,Tohle jsou mí kamarádi,
Kteří mě mají moc rádi.
Jsou na mě moc hodní,
navíc hezky voní.
KONEC